VALTICE A OKOLÍ

VALTICE

Valtice jsou malé vinařské město v okrese Břeclav v Jihomoravském kraji, 9 km západně od Břeclavi, u hranic s Rakouskem. Má katastrální výměru 4 785 hektarů a žije zde přibližně 3 600 obyvatel. Historické jádro města je chráněno jako městská památková zóna. Okolní Lednicko-valtický areál je krajinnou památkovou zónou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

KOLONÁDA REISTNA

Kolonádu Reistnu na kopci Homole u Valtic nechal postavit kníže Jan Josef I. z Lichtensteinu k památce zesnulých bratří Filipovi a Aloisi I. a zesnulému otci Františku Josefu I. Je vybudovaná v podobě řeckého triumfálního oblouku a na její střeše se nachází vyhlídková plošina.

Ze střešní vyhlídky je možné při jasném dni vidět Mikulov se zámkem a Svatým kopečkem, největší moravský rybník Nesyt, Pálavské vrchy se siluetou zříceniny hradu Děvičky a nejvyšším vrcholem Děvínem, Minaret v zámeckém parku v Lednici, Malé Karpaty na Slovensku a také zříceninu hradu Falkenstein v Rakousku.

Provoz Kolonády Reistny již po několik let vede vinařství CHÂTEAU VALTICE. Můžete zde ochutnat z výběru vín nebo si koupit celou lahev.

--------------------------------------------------------------------------------

STEZKA BOSOU NOHOU

Od května 2013 je v blízkosti Valtic otevřena nevšední turistická atrakce - Stezka bosou nohou. Zatímco v České republice je spíše raritou, v Německu a Rakousku se podobné stezky (Barfußweg) těší velké oblibě.

Okružní trasa o délce necelých 5 kilometrů vede ze sousední rakouské obce Schrattenberg k Valticím - k romantické stavbě Kolonáda na nejvyšším bodě Lednicko-valtického areálu. Po cestě je umístěno celkem 11 zastávek, na kterých se návštěvníci mohou projít bosi po kůře, šiškách, písku, kamenech... Balancovat na vratkém mostě z dřevěných trámů, odpočinout si na dřevěných lehátkách a kochat se pohledem do širokého okolí z nejvyššího místa - kopce Homole. Děti se mohou sklouznout na přírodní skluzavce. Chůzí bosou nohou po různých přírodních materiálech mají být zprostředkovány zvláštní smyslové vjemy.

-------------------------------------------------------------------------------

DIANIN CHRÁM - RENDEZVOUS

Po dokončení statku Nový dvůr a předložení projektu pro lovecký zámek Pohansko zadal kníže Jan I. svému dvornímu architektovi Josefu Hardtmuthovi další voluptuární stavbu, Dianin chrám. Ten je známý také pod názvem Rendez-vous, patrně proto, že sloužil jako shromaždiště a zázemí lovců před parforsními hony. Dianin chrám stojí nedaleko Valtic vlevo od silnice na Poštornou. Vedením stavby, která probíhala v letech 1810-1813, byl pověřen architekt Josef Poppelack.

Triumfální oblouk citující antickou tradici vznikl ze tří důvodů. V době jeho výstavby oficiální knížecí liechtensteinská historiografie prosazovala barokní rodovou legendu, podle níž byl zakladatelem rodu římský patricij Gaius Actius, který žil ve 4. stol. Navíc byl podobný oblouk častým doplňkem krajinářských parků v Anglii, kterými se liechtensteinská komponovaná krajina intenzivně budovaná Janem I. inspirovala. A snad sehrála úlohu i skutečnost, že Jan I. byl úspěšný vojevůdce, kavalerista a polní maršál, který se proslavil v napoleonských válkách a po bitvě u Slavkova se podílel i jako schopný a uznávaný diplomat na dojednání Prešpurského míru.

---------------------------------------------------------------------------------------

ZÁMEK VALTICE

Valtický zámek, vzniklý rozšířením hradu založeného patrně v 11. století, byl od konce 14. století do poválečné konfiskace sídlem vládnoucího knížete z rodu Liechtensteinů. Velikost a nádhera barokní výzdoby svědčí i dnes o tom, že býval rezidencí jednoho z nejmocnějších šlechticů podunajské monarchie. Na stavbě zámku se podíleli věhlasní evropští stavitelé (Tencalla, otec a syn Ernové, Ospel, Martinelli, Beducci a mnoho jiných). Současnou podobu získal zámek nákladnými přestavbami v 17. a 18. století. Po vyvlastnění v roce 1945 je v majetku českého státu a je nyní spravován Národním památkovým ústavem. V roce 1996 byl zapsán jako nedílná součást Lednicko-valtického areálu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

-------------------------------------------------------------------------------

VALTICKÉ PODZEMÍ

Historie těchto podzemních prostor sahá prokazatelně před rok 1270, ale pravděpodobně čekají ve Valtickém Podzemí ještě další, dosud neobjevená místa, která budeme moci označit až románského původu.

V těchto místech byl založen klášter minoritů, před městskou jihozápadní bránou. Klášter byl zničen v období husitských válek, pobořené budovy získal františkánský řád. Avšak roku 1529 byl poškozen nájezdem tureckého oddílu a potom došlo v důsledku prudce se rozvíjející reformace k odchodu řeholníků. Konventní budovy byly roku 1544 rozebrány a zachován zůstal pouze kostel a podzemí, které pochopitelně nejde rozebrat.

Co se týče podzemních prostor, nebyly vždy využívány k bohulibým účelům výroby vína, ale i ke skladování potravin (dochovaná část ledárny). Zajímavostí je i vlastní, 16 m hluboká, studna (nyní pod podlahou jedné z chodeb), takže obyvatelé nebyli odkázáni pouze na vnější zdroj pitné vody. Zajímavé je i to, že v minulosti byly jednotlivé sklepy propojené, a pravděpodobně i společně využívané.

Valtické Podzemí je tedy ojedinělou studnicí historie, přírodních stavebních materiálů a lidského umu mnoha staletí.

--------------------------------------------------------------------------------

MIKULOV

-----------------------------------------------------------------------------------

ZÁMEK MIKULOV

Někdejší liechtensteinský a později dietrichsteinský zámek, stojící na výrazném skalním útesu tvoří již několik století nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova.

Původně zeměpanský hrad byl Přemyslem Otakarem II. v roce 1249 udělen v léno Liechtensteinům. Ty na konci 16. století vystřídali Dietrichsteinové a za jejich vlády získal po požáru v roce 1719 zámek svou dnešní podobu. V roce 1945 při ústupu německé armády zámek do základů vyhořel, avšak díky péči Spolku pro obnovu mikulovského zámku byl v 50. letech náročně opraven. K nejzajímavějším součástem zámku patří zámecká knihovna a sál předků. Nyní je zámek sídlem Regionálního muzea v Mikulově a naleznete zde hned několik zajímavých expozic.

---------------------------------------------------------------------------------

SVATÝ KOPEČEK

Svatý kopeček patří k jedné z nejvýraznějších přírodních dominant Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno za přírodní rezervaci. Na vrchol Svatého kopečku až k poutní kapli sv. Šebestiána, zvonici a Božímu hrobu vás zavede křížová cesta.

Svatý kopeček (363 m n. m.) je jeden z kopců Pavlovských vrchů. Bradlo z jurských vápenců má tvar oválného hřbetu s plochým vrcholem a se strmými srázy. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací.

-------------------------------------------------------------------------------

DIETRICHSTEINSKÁ HROBKA

Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta vyrostl v průběhu let 1623-1656 v dolní části mikulovského náměstí. Na jihozápadní straně kostela byla vystavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Celou stavbu značně poškodil zničující požár města v roce 1784...

...a teprve v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku rodiny Dietrichsteinů. Z dosavadního prozatimního útočiště pod kostelem sv. Václava sem byly přeneseny pozůstatky členů rodu z let 1617-1852.

--------------------------------------------------------

LOM U MARIÁNSKÉHO MLÝNA

Také nazývaný lom Na Janičově vrchu. Je opuštěný a zatopený vápencový lom u města Mikulov, se nachází v chráněné krajinné oblasti, zvané Pálava. Voda je zde díky vápenci průzračně čistá a proto se také stala velmi oblíbeným místem ke koupání.

Zatopený vápencový lomu u Mariánského mlýna a jeho nejbližší okolí jsou od května přírodní památkou s názvem Lom Janičův vrch. Tímto vyhlášením se tak dovršil několikaletý proces, při kterém bylo území důkladně prozkoumáno, a byly zdokumentovány jeho přírodní hodnoty.

--------------------------------------------------------------------------------

LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL

Lednicko-valtický areál je krajinný celek o rozloze 300 km² v okrese Břeclav při hranici s Rakouskem, od prosince 1996 zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Je pokládán za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě a možná i na světě. Na severozápadě na něj navazuje CHKO Pálava. Lednicko-valtický areál a bojiště bitvy u Slavkova byly v roce 1992 vyhlášeny ministerstvem kultury jako první dvě krajinné památkové zóny na území České republiky.

Nekonečný krajinářský komplex vás okouzlí ve vinařské oblasti jižní Moravy – hned vedle Pálavy. Vznikal od 17. do 20. století. Tehdy to byly pozemky panství rodu Lichtenštejnů, ale dnes si je můžete jako pán užívat i vy.

Osu areálu tvoří barokní zámek ve Valticích a neogotický zámek v Lednici.

Je to vlastně obří anglický park. Potkává se tu barokní architektura s novogotickým zámkem a drobnými stavbami v romantickém stylu: Skleník, Lovecký zámeček, Minaret, Apollonův chrám, Rybniční zámeček, Nový dvůr, Hraniční zámeček, Chrám Tří Grácií, Janův hrad, Obelisk, Kolonáda na Reistně a Rendez-vous.

-----------------------------------------------------------------------------------

VINAŘSTVÍ - U KAPLIČKY

Vinařská obec Zaječí je odpradávna zajímavá svou polohou na rozhraní dvou největších vinařských podoblastí "Velkopavlovická" a "Mikulovská". Zdejší kraj je zcela protkán vinařskými stezkami a určitě nadchne každého milovníka vín. Zdejší sklepy skrývají mnohdy nádherná a zajímavá vína.
Zatoužíte-li po klidné a ničím nerušené rodinné dovolené strávené projížděním se unikátní přírodou po cyklostezkách jižní Moravy, putováním za památkami nebo jen lenošením u vody, jste tady spávně. Je zde možno zajistit návštěvu zdejších malovinařů a ochutnat jejich vína přímo ve sklepě.
V katastru obce Zaječí vlastní "kaplička" dvě bývalá štěrkoviště o rozloze 2 ha a 4,5 ha, věnované sportovnímu rybolovu. Tyto štěrkovny jsou bohatě zarybněny rybí obsádkou kapr, amur, štika, sumec. Jeee zd vysoká garance ulovení trofejních kusů kapra, amura, sumce. Nádherná zákoutí řeky Dyje taktéž vybízí k rybolovu a k ulovení trofejních kusů. Novomlýnská jezera jsou též vyhlášenou kaprařskou vodou.
Rodinné vinařství bylo založeno v r. 2005, jako pokračování po získaných zkušenostech ve „Vinařství Zaječí“. Vinařství je zaměřeno na výrobu kvalitních přívlastkových vín z hroznů, vypěstovaných ve vlastních vinicích. Šetrné zpracování hroznů z redukované sklizně technologií řízeného kvašení dává našim vínům osobitý charakter. Také jsou zaměřeni na vinařskou turistiku, pořádají prohlídky vlastních sklepů s řízenou ochutnávkou vín přímo ve sklepě, prohlídky technologického zázemí s odborným výkladem. Ve zdejší vinárně, která je nezbytnou součástí vinařství pořádají degustace, firemní večírky, soukromé akce, rauty apod. Také jsou připraveni své zákazníky ubytovat ve svém vinařském pensionu, který je také součástí vinařství.

---------------------------

ZŘÍCENINA HRADU DĚVIČKY

Hrad je poprvé zmiňován roku 1222 pod názvem Dewiczky jako pomezní zeměpanský hrad v královském držení. Dochovalo se i jméno jeho prvního purkrabího; byl jím Štěpán z Medlova († 1235), zakladatel šlechtického rodu Pernštejnů a zároveň správce hradu Veveří. Po něm se stali purkrabími rakouský šlechtic Lipolt z Hardeggu a v roce 1244 Crha z Ceblovic. Během jejich správcování přišla do kraje skupina německých kolonistů. Podle zprávy z Pulkavovy kroniky byl Crha Rakušany zajat a přesto, že mu bylo vyloupnuto oko, hrad nepříteli nevydal.

Zprvu byla stavba pravděpodobně dřevěná. Mezi roky 1247–1294 není o tomto zeměpanském hradě zmínky a zdá se, že mohl být zničen při nájezdech Kumánů roku 1253. Hrad byl obnoven na konci 13. století za vlády krále Václava II. Roku 1334 udělil král Jan Lucemburský hrad lénem Lichtenštejnům. V tomto období zde došlo pravděpodobně k přestavbě a ke zbudování nevelkého předhradí. Při obléhání Vídně Turky v roce 1529 došlo k posílení opevnění. V roce 1572 koupil celé mikulovské panství Adam z Ditrichštejna; jeho syn Zikmund jako své sídlo hrad přestavěl a upravil hlavně obytné prostory. Při přestavbě bylo použito i velké množství cihel. Vznikla tak nepravidelná obdélná stavba o délce asi 65 metrů, jejíž plášť měl na šířku až 2 m. Na blízké skalce byla přistavěna renesanční bašta.

Za třicetileté války byl hrad obsazen švédskými vojsky, která táhla po vítězné bitvě u Jankova na Vídeň. Při odchodu švédské osádky byl vypleněn a zapálen. Ditrichštejnové se postarali o nejnutnější opravy a hrad byl až do požáru v roce 1744 používán jako strážní pevnůstka. Potom sloužil jako strážnice k hlášení požárů. K jeho konečnému opuštění došlo nejpozději na začátku 19. století; poté postupně zchátral.